I. Odkaz Miloslava Ransdorfa a KSČM

Miloslav Ransdorf patřil od sametové revoluce až do své náhlé smrti v roce 2016 mezi čelní představitele Komunistické strany Čech a Moravy. Během své politické kariéry získal značnou mediální pozornost, ale jeho život provázely i různé skandály (kauza padělaných výtvarných děl, dopravní nehody, časté finanční problémy, napadení nizozemského reportéra). Přesto přezevšechno dobré i zlé patřil k PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. k velmi chytrým politikům. Vystudoval filosofii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. Po absolutoriu pokračoval v postgraduálním studiu na katedře filozofie FF UK, kde zároveň působil jako pedagog. V letech 1984–1990 byl zaměstnancem Prognostického ústavu ČSAV. Aktivně ovládal přes dvacet světových jazyků.

Po ,,Sametové revoluci” se aktivně zapojil do politiky, kdy se stal členem reformní skupiny v KSČ, která prosazovala změny ve fungování strany. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR. Svůj mandát ve Federálním shromáždění obhájil ve volbách v roce 1992 a stejně tak i ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 1996, 1998 a 2002.

Ve své funkci se věnoval především zahraničně-politickým tématům, působil ve Výboru pro evropskou integraci a později se stal pozorovatelem v Evropském parlamentu. Na počátku 21. století reprezentoval v KSČM  reformní křídlo, které vystupovalo proti konzervativnějším funkcionářům. Podporoval vstup Česka do Evropské unie, za což ho část strany podrobila kritice.

Od roku 2004 byl poslancem Evropského parlamentu, přičemž svůj post obhájil ve volbách v letech 2009 a 2014.

V prosinci 2015 byl Ransdorf společně se třemi Slováky zadržen Švýcarskou policií, když se měl snažit na základě falešných dokladů vybrat 350 mil. EUR. Vzhledem k tomu, že poslanecká imunita EP se vztahuje pouze na členské země EU, byl Miloslav Ransdorf zadržen a vyslýchán, nicméně po dvou dnech byl propuštěn.

Dle vyjádření samotného europoslance se jednalo o cílenou provokaci vůči jeho osobě, kdy byl přemluven ke zprostředkování komunikace mezi bankou a klientem, který měl zdědit značný finanční obnos. Je fakt, že u takto vzdělaných lidí se velmi často projevuje jakási naivita jejich jednání, v jeho případě to byla bezmezná snaha lidem pomáhat.

22. ledna 2016  Miloslav Ransdorf zemřel po převozu do pražského IKEMu, přičemž příčinou jeho smrti byla mozková příhoda. Ve funkci jej nahradil Jaromír Kohlíček. Kvůli jeho dluhům z přechozích volebních kampaní se jeho pohřeb rozhodla uspořádat a uhradit KSČM.

Toto bylo trochu z historie, ale co dnes?

Miloslav Ransdorf miloval knihy a investoval do nich při jejich koupi značné jmění. Tuto knihovnu odkázal své asistentce Heleně Suché. Jedná se o ženu, která opakovaně Miloslavovi Ransdorfovi pomohla nejen v rámci agendy europoslance, ale i když řešil své mnohé životní trable. Někteří lidé ji vyčítali, že žije v domě a má dokonce auto, což bylo tehdejšími médii označováno za luxus, který si však dopřávalo nejméně 50% populace tohoto státu.

Helena Suchá se snažila z knih Miloslava vytvořit knihovnu v jeho jméně, aby tak zachovala jakýsi odkaz jeho osoby. Ta snaha trvá skoro 5 let, a nutno podotknout, že kromě finančních darů a materiální pomoci KSČM (regály na knihy) si většinu nákladů včetně nájmů prostor knihovny Miloslava Ransdorfa v Plané u Mariánských lázní hradí Helena sama. Pochopitelně s prací ji pomáhají její přátelé mezi než se řadí RSDr. Josef Švarcbek, ale ruku k dílu zde podávají i mnozí členové KSČM, a nejen ti, z celé ČR.

V poslední době je však existence knihovny ohrožena. Pomalu dochází síly a zdroje na pravidelné platby nájmu prostor knihovny o rozloze cca 200 m². V době, kdy jsem byl členem VV ÚV KSČM, jsem žádal, aby tato knihovna byla začleněna do Institutu české levice a z jeho prostředků byl hrazen alespoň nájem prostor. Mluvil jsem s mnoha čelními představiteli ÚV KSČM a spolu s Josefem Švarcbekem hledal možnost, jak knihovnu zachránit.

Dnešní zástupce VV ÚV KSČM za Plzeňský kraj v tomto započatém díle již nepokračuje, a tak jsme dnes v situaci, že knihovna Miloslava Ransdorfa obdržela výpověď z nájmu prostor a 50 000 svazků jeho knih + další svazky Františka Kovandy (pracovníka regionálních dějin na ÚV KSČM) čeká na svůj neslavný osud. Začátkem června tohoto roku, pokud nebude doplacen nájem a nebude vytvořen prostor pro přemístění této knihovny, bude majitelem objektu na náklady Heleny Suché knihovna vystěhována a skončí na nejbližší skládce, či ve spalovně. Doufám jen, že bez mediálního komentáře některých z médii jako je ČT, Prima, či podobně. Pro Helenu je to alespoň vize poslední finanční částky, kterou bude muset knihovně Miloslava Ransdorfa věnovat. Pro ostatní ukázka postoje KSČM k jeho odkazu, se kterým lze jen těžko souhlasit.

Velmi často jsem se setkával s dalším poslancem Evropského parlamentu za KSČM Ing. Jaromírem Kohlíčkem, CSc. Měl jsem ho rád, a stejně jako Miloslav, byl i Jaromír velmi chytrý a rovněž ovládal většinu evropských jazyků. Dokonce u mne doma i párkrát byl a diskutovali jsme spolu do pozdních ranních hodin, kdy už jsme opravdu museli jít spát. Navštívil jsem ho i na sklonku jeho života na jeho milované chalupě, oba jsme tušili, ale nikdo ani na chvíli nepřipouštěl. Plánovali jsme spolu řadu tradičních i zcela nových společných akcí, ale o tom zase až příště.

Ing. Petr Žáček