Zamyšlení nad současnou KSČM

Když jsem vstupoval do KSČM, považoval jsem ji za levicovou stranu v níž jsou lidé věřící v možnost existence sociálně spravedlivé společnosti, což je vize na míle vzdálená od současného světa.

Domníval jsem se, že spravedlivou společnost by měli prosazovat spravedliví a poctiví lidé. Věřil jsem, že se jedná o stranu řízenou rozumem a poctivými úmysly.

Tehdy i dnes si všichni podávají ruce, usmívají se na sebe a buď se oslovují jménem nebo oslovením soudruhu. Bohužel, to je asi tak vše, co z té skvělé ideje zbylo. Do jednání stranických orgánů se implantovaly parlamentní zlozvyky, lidé si navzájem nevěří a kdo neintrikuje, není in. I ten nejusměvavější soudruh, který se s Vámi na jednání stranického orgánu div neobjímal, je ochoten vás za zády pomlouvat a vymýšlet si o vás tak, že mu to musí závidět i sám Andersen. Přimo do očí vám neřekne nikdo nic a přesto se čile pracuje na vaší likvidaci, pokud nechcete zpívat falešnou píseň toho či onoho vedoucího představitele strany. Neveřil bych, kbybych nebyl tohoto jednání osobně přítomen – a to za poslední roky nejednou.

KSČM hledá příčiny odlivu sympatizantů a voličů. Žádá změnu předsedy strany, neboť ten je vším vinen. Možná že ano, ale podle mne ani změna celého vedení strany neodstraní neschopnost, nezájem, vzájemnou antipatii a závist, které provrtaly KSČM od nejvyšších pater až po její základy.

Tvrdím, že KSČM skutečně nemá schopného lídra a výměna jednoho plesnivého rajčete za nahnilý banán problémy KSČM nevyřeší.

Odvaha a sebevědomost některých představitelů strany je chvályhodná a sympatická, jen by měla být doprovázena jasným a všem srozumitelným programem, který jasně a stručně řeší současnou krizovou situaci KSČM. Tu však nikdo dosud nepředstavil a čas tak neúprosně běží…

Smutné je i to, že o rozkol strany se zasluhují zejména ti, co v životě nic pořádně nezorganizovali a za kterými nikdy nic neuvidíte. Ani mnohastránkové elaboráty, které stejně nikdo dnes nečte, nejsou řešením a spásným východiskem.

Mohl bych uvést mnoho případů, kdy KSČM se svým řešním selhala, vyberu si jen jeden, celkem banální – Knihovnu Miloslava Ransdorfa. Přes veškerou snahu a jednání není tento problém vyřešen a to nejen současnou záchranou, o koncepčním řešení ani nemluvě. Chybí základ, to je řící, zda o odkaz Míly Ransdorfa vedení KSČM stojí nebo ne. Pokud ano, pak několik let trvající rozpory nechápu, a pokud ne, což by i lecos vysvětlovalo, je nutné mít tzv. ,,koule” a říci to natvrdo. Zatím kolem problému poletuje spousta funkcionářů jako komáři kolem teplé limonády. Výsledek a řešení je však i dnes v nedohlednu.

Chápu, že KSČM chce být jediným vlastníkem a že nebude dotovat bývalou Ransdorfovu spolupracovnici, kterou mnoho lidí jak ve vedení strany, tak i Plzeňského kraje příliš nemusí. Co nechápu, je to, proč to má odnášet odkaz Miloslava Ransdorfa. Leda by to bylo podobné s ním, stejně jako s jeho bývalou spolupracovnicí. Pak je celkem jedno, zda knihovna skončí v antikvariátu, ve sklepě nebo na skládce. Myšlenka funkční vzdělávací Ransdorfovy knihovny, stejně jako myšlenka sociálně spravedlivé společnosti je sice hezká, ale asi jen scifi idea.

Stejně to má KSČM i s funkční a pro lidi zajímavou volební kampaní. Od roku 2012 pouze nesplnitelná scifi. Současná volební kampaň je poznamenána vnitřními rozpory a neschopností cokoli vymyslet snad ještě více. Místo řešení voleb se plácáme od jednoho mimořádného jednání k druhému, jejich výsledkem je vždy o kousek víc naštvaných lídí. Jak dlouho bude ještě trvat, než docílíme kýžených 100 %? Zkusme na to založit sázku. Vklad po 50,- Kč alespoň pomůže KSČM uhradit složenky za likvidační firmy na jednotlivých OV po letošních volbách. Myslím, že po zveřejnění výsledků voleb, bude mnohý stranický funkcionář muset navštívit lékaře, aby mu spodní čelist přiblížil ke zbytku jeho lebky.

Pokud ani teď nikomu nic nedochází, pak je to naprosto v pořádku a musí to tak být. I brontosaurus musel vyhynout, to je prostě vývoj.

Všem se omlouvám za můj sarkasmus, ale v rozpoložení vzteku a lítosti nad hloupostí a neschopností, která nám vládne, mne nic jiného nenapadá.

Utěšovat se tím, že vše dobře dopadne, na to už nemám opravdu náladu, ani sílu.

Přeji Vám hezký den a nám všem úspěch na stranických jednáních a v nadcházejících volbách.

Ing. Petr Žáček, OV KSČM Domažlice